Ken GilesHoustone, máme problém?
(24. 4. 2016, 14:25:07, přečteno 818×)

Zdaleka největším zklamáním úvodních týdnů nové sezony MLB je tým Houstonu, který z osmnácti duelů uspěl pouze šestkrát. Jedná se však o pouhou nešťastnou shodu okolností a zlepšení je na dohled, nebo je u Astros důvod k poplachu?

Abychom však mohli zcela pochopit aktuální situaci v texaském celku, musíme se nejdříve vrátit v čase do roku 2010. Astros, tehdy ještě působící v Národní lize, byli zrovna uprostřed své páté po sobě jdoucí sezony bez vidiny účasti v playoff, a generálnímu manažerovi Edu Wadeovi došla trpělivost. Krátce před uzávěrkou trejdovacího období vyměnil Wade dvě největší hvězdy své sestavy, startovacího nadhazovače Roye Oswalta do Philadelphie a outfieldera Lance Berkmana k Yankees. O rok později se v rámci dvou výměn museli z Houstonu stěhovat i další dva vnější polaři, Hunter Pence a Michael Bourn, čímž Wade oficiálně zahájil jednu z největších přestaveb v historii celého sportu. Ta byla navíc zvýrazněna i změnou ve struktuře celé franchise, když dlouholeté vlastníky, rodinu McLaneových, nahradil ve vedení businessman Jim Crane.

Ten se v Houstonu uvedl velmi nepopulárně a již po několika týdnech ve funkci oznámil, že dosáhl s komisařem MLB Budem Seligem dohody o stěhování Astros do Americké ligy s platností od sezony 2013. Tato zpráva spustila v nejlidnatějším městě státu Texas pořádnou vlnu nevole, čemuž rozhodně nepomáhaly ani aktuální výsledky. V roce 2011 totiž Astros zaznamenali svou vůbec první sezonu s minimálně 100 prohrami v historii, v následujícím ročníku pak navíc svůj nově vytvořený rekord ještě o jednu porážku překonali a ročník a s Národní ligou se rozloučili neslavnou bilancí 55-107. Ani mladší ze dvou lig, to už s novým generálním manažerem Jeffem Luhnowem, se však Houston nepředstavil nikterak slavně a své třetí umístění na samém dně hodnocení celé MLB v řadě za sebou okořenil jen těžko uvěřitelnou bilancí 51-111 (výjimkou rozhodně nebyla posměšná označení jako Lastros, Disastros a podobně).

Zatímco však nejvyšší tým Astros strádal, pomocí pravidelného vysokého postavení na draftu se Houstonu v nižších soutěžích začala seskupovat impozantní přehlídka talentovaných mladíků. Jak známo, MLB je ze slavných amerických soutěží tou zdaleka nejméně vhodnou pro podobný "rebuild" skrze draft. Důvodů je pro to mnoho, od vysokého podílu neúspěšných prospektů přes fakt, že i těm úplně nejlepším po draftu pár let trvá, než se dostanou na nejvyšší úroveň, až po skutečnost, že osud celé franchise v baseballu narozdíl od jiných amerických sportů nedokáže sám zvrátit jeden hráč. Jenže v Houstonu natrefili na jackpot. První záblesky zářné budoucnosti byly k vidění už v předminulé sezoně, kdy se Astros už i s Georgem Springerem v sestavě zlepšili o úctyhodných 19 vítězství. A když pak loni dorazil na scénu i shortstop Carlos Correa a okamžitě se zařadil mezi nejlepší hráče celé ligy, přišel úspěch výrazně dříve, než se čekalo. Zlepšení o dalších 16 výher, tedy už do kladné bilance 86-76, znamenalo pro Astros druhé místo v divizi AL West a poprvé po deseti letech účast v playoff.

José Altuve a Carlos Correa

V něm Astros nakonec po těsném boji ztroskotali na pozdějších šampionech z Kansasu, i tak ale mohli sezonu hodnotit výrazně kladně. A letos se čekal další krok směrem kupředu, Houston byl v nikterak zvlášť silné západní divizi Americké ligy považován za obrovského favorita, místo toho ovšem po třech týdnech svěřenci manažera A.J. Hinche zaostávají za všemi svými rivaly a jen tři celky v celé MLB začaly sezonu hůře.

V Houstonu přitom už během loňského ročníku přešli do módu s cílem okamžitého úspěchu. Právě výše zmíněné výsledkové nezdary a upření pozornosti směrem k vybudování silné přehlídky prospektů umožnily Luhnowovi posílit svůj současný tým, což mělo za následek letní trejdy pro Carlose Gómeze a Scotta Kazmira. Ani jeden se však ve "Space city" nechytil a Kazmir už dokonce zamířil po skončení smlouvy o dům dál, konkrétně do Los Angeles. Ani to ale Luhnowa neodradilo od dalších riskantních tahů, z nichž nejvíce vyčnívá zimní trejd pro relievera Kena Gilese, za něhož do Philadelphie putoval pořádně talentovaný balíček v čele s nadhazovačem Vincem Velásquezem.

Prvním výrazným zásahem do ambicí Houstonu pro letošní sezonu bylo zranění dalšího vysoko draftovaného nadhazovače, Lance McCullerse, jenž loni vlétl do MLB ve velkém stylu a výraznou měrou se podílel na úspěšné sezoně. Problémy s ramenem ho však připravily i první měsíc soutěže a přestože se už McCullers vrátil do tréninku a dokonce se i objevil v jednom utkání nižší soutěže, datum jeho návratu do Houstonu zůstává neznámé. U teprve dvaadvacetiletého nadhazovače je potřeba zmínit, že v loňské sezoně odházel téměř 160 směn, přičemž jeho kariérním maximem v jedné sezony bylo směn pouhých 104, což činí značně nebezpečný nárůst 54%. S jistotou lze říci, že Astros tvrdě házejícího McCullerse ve své rotaci nutně potřebují, aby se opět mohli zapojit do boje o nejvyšší příčky. McCullers ovšem není jediným členem startovací pětky Houstonu, který dělá fanouškům vrásky na čele.

Úřadující majitel Cy Young Award pro nejlepšího nadhazovače Americké ligy, Dallas Keuchel, zaznamenal v předešlých dvou sezonách obdivuhodný progres a stal se neoddiskutovatelným esem a lídrem rotace Astros, letos je však možno u jeho statistik najít hned několik alarmujících čísel. Tím hlavním je rychlost jeho nadhozů, kde Keuchel v podstatě u všech typů svých nadhozů ztratil přibližně dvě míle v hodině. Pro nadhazovače, který nikdy nebyl známý tím, že by porážel své protivníky smrtícími fastbally, je samozřejmě každá desetinka směrem dolů značná nepříjemnost, současný průměr 87.7 mph u Keuchelova fastballu je však už pořádným varovným signálem. Od toho se pak pochopitelně odráží i celá řada dalších statistik - tak například Keuchel ve čtyřech letošních startech povoluje pálkařům v průměru 9.1 odpalů na každých 9 směn přičemž met zdarma uděluje výrazně více, konkrétně 3.7 na 9 směn, a strikeoutů si připíše pouze 7.4 K, opět v přepočtu na 9 směn. I průměrný matematik si zřejmě dokázal spočítat, že to v poměru dělá 2 strikeouty na každý walk, tedy zjednodušeně řečeno nikterak silné číslo. A aby toho nebylo málo, procento míčů, které jsou proti Keuchelovi odpáleny do země, šlo letos rovněž výrazně dolů, a to má ještě levoruký nadhazovač štěstí, že poměr homerunů na každý povolený míč do vzduchu je doposud na jeho kariérním minimu. Ke shrnutí nejlépe slouží statistika s názvem "ERA+", která bere v potaz i (ne)výhody stadionů a srovnává všechny nadhazovače, přičemž průměr je přiřazen hodnotě 100, jakékoliv vyšší číslo znamená, o kolik procent je daný nadhazovač lepší oproti průměru a jakékoliv nižší číslo samozřejmě naopak. Zatímco loňská hodnota Keuchela se zastavila na čísle 162, letos je zatím s číslem 100 v rámci MLB absolutně průměrným nadhazovačem. Pochopitelně není výjimkou, že nadhazovači v průběhu prvních týdnů nabírají na rychlosti svých fastballů, takto extrémní změny ale určitě stojí za to sledovat.

Dallas Keuchel

Připočíst musíme i trápení Kena Gilese, jenž si své nedobré výkony z jarní přípravy přenesl i do sezony a bullpenu zatím příliš nepomáhá. U Gilese se však dá očekávat, že své výkony postupem času minimálně přiblíží těm, které z něj v předešlých dvou sezonách učinily nejlepšího nadhazovače v historii celé MLB, co se týče hodnoty ERA, a dříve či později zaujme pozici closera, pro kterou má s elektrizujícím fastballem a mnohdy nepálitelným sliderem ty nejlepší předpoklady. Zatím si ale zdá se na přechod z NL do AL nezvykl a aktuálně se pohybuje blízko hranice sedmi runů na devět směn. A pokud přidáme i výkony další zimní posily, Douga Fistera, jehož ERA aktuálně činí 5.94, a Collina McHugha, jenž je dokonce na čísle 7.56, není potom divu, že jsou Astros v týmové statistice nadhozu na sedmadvacáté příčce, poslední v Americké lize.

Dalším zajímavým ukazatelem na to, proč se Astros v úvodu sezony trápí, je statistika pálkařského průměru s běžci ve skórovacích pozicích (tj. na druhé nebo třetí metě). Zatímco s prázdnými metami pálí Astros ve skvělém průměru .282, s běžci ve skórovací pozici padá tato bilance na neskutečných .182. Pokud jsou pak běžci ve skórovací pozici a ve směně jsou zaznamenány dva outy, dostáváme se dokonce na jen těžko uvěřitelnou hodnotu .138. Nikoho nemůže překvapit, že v těchto dvou statistikách se Houston nachází na zcela posledním místě v celé MLB. Je ovšem zcela nevyhnutelné, že se tato čísla z pohledu Houstonu výrazně zlepší a ustálí se minimálně někde poblíž ligového průměru, což s sebou přinese velkou spoustu důležitých bodů navíc. A pokud se McCullers zapojí v dohledné době zpět do rotace, Keuchel najde cestu zpět k receptu, který z něj udělal hvězdu, Giles využije svůj skvělý repertoár nadhozů k očekávané dominanci a Carlos Gómez najde znovu načasování svých švihů, jehož absence ještě neodhalila fanouškům Astros Gómezův pravý potenciál, není důvod nevěřit, že se Houston ze špatného startu oklepe a brzy se připojí do boje o titul v divizi. Koneckonců, tým je to až moc talentovaný na to, aby vyhrával 33% svých zápasů...


Průměrná známka: 1.18 (17 hodnocení)
Známkovat článek: 1 - výborný / 2 - chvalitebný / 3 - dobrý / 4 - dostatečný / 5 - nedostatečný

Komentáře (3) | Autor: Miky | Kategorie: Analýzy | Houston Astros | Sdílet

©2010-2019 - Redakce