Tucker za 240 milionů, Bichette u Mets a realita MLB: kdo hraje o titul a kdo jen počítá peníze

Los Angeles Dodgers podepsali Kylea Tuckera na čtyři roky za 240 milionů dolarů a znovu rozjeli debatu, jestli „ničí baseball“. Krátký kontrakt, rekordní AAV, opt-outy, odložené platby – offseason, která působí jako zapnutý cheat kód. Fanoušci i část baseballové veřejnosti křičí, že tohle už je příliš, že systém je rozbitý a že podobné kontrakty jen urychlují další lockout. Jenže problém není jen v tom, že Dodgers utrácí. Skutečný problém je v tom, jak dokonale dokážou využít systém, který MLB sama vytvořila.

Tuckerův kontrakt je přesně ten typ dohody, který rozsvěcuje výstražné sirény. Čtyři roky, 240 milionů dolarů, obří signing bonus, odložené peníze a možnost odejít po druhé nebo třetí sezoně. V přepočtu na současnou hodnotu se u tohohle dealu řeší AAV okolo 57,1 milionu dolarů ročně, což je nový historický rekord.

Jenže Dodgers se nepodívali na situaci a neřekli si, že by měli brzdit, aby liga vypadala férověji. Řekli si něco jiného: dokud pravidla dovolují získat nejlepšího hráče na trhu, uděláme to. A přesně to udělali.

A tady se poprvé láme realita MLB. Protože Tucker není začátek chaosu. Je jen jeho nejviditelnější projev.

Než se dostaneme k tomu, proč mají Dodgers takovou výhodu, je potřeba si vyjasnit jednu věc, která se v debatách často míchá dohromady: co jsou celkové revenue a co jsou TV peníze.

Když se v tabulkách objevují čísla typu: Dodgers: $752M revenue Yankees: $728M Cubs: $584M nejde jen o televizi. Jsou to celkové klubové příjmy, které zahrnují: lokální TV práva národní TV kontrakty (FOX, ESPN, TBS) MLB Advanced Media ticketing merchandising sponzoring playoff příjmy revenue sharing (příjmy i odvody)

Lokální televize je jen jedna část koláče, ale extrémně důležitá – protože je to nejstabilnější a nejméně sdílený zdroj peněz. A právě tady začíná příběh Dodgers.

V debatách kolem Tuckerova kontraktu se často objevuje argument, že „každý majitel by mohl utrácet jako Dodgers, kdyby opravdu chtěl vyhrávat“. To zní hezky na sociálních sítích, ale míjí to ekonomickou realitu MLB.

Dodgers nejsou jen bohatí. V jednom konkrétním bodě jsou strukturálně zvýhodnění – a tahle výhoda se rodí v lokální televizi.

Kořen sahá do éry bankrotu Franka McCourta. V rámci bankrotového vyrovnání MLB souhlasila, že tzv. fair market value lokálních TV práv Dodgers bude nastavena na zhruba 84 milionů dolarů ročně, s meziročním růstem okolo 4 %. Právě z téhle částky se počítá povinnost vůči revenue sharingu.

Po prodeji klubu skupině Guggenheim Baseball Management uzavřeli Dodgers rekordní TV dohodu s Time Warner Cable (dnes Spectrum). Celková hodnota smlouvy je přibližně 8,35 miliardy dolarů až do roku 2039, což generuje zhruba 334 milionů dolarů ročně.

Jenže zatímco reálné peníze, které Dodgers z lokální televize inkasují, jsou přes 300 milionů ročně, základ pro revenue sharing se dál odvíjí od původní „fair market value“ okolo 84 milionů (navyšované o 4 %). Rozdíl mezi tím, kolik peněz skutečně přijde, a tím, z kolika peněz se odvádí podíl lize, jsou stovky milionů dolarů ročně.

Právě proto byla MLB už v roce 2013 podle LA Times, ESPN a dalších médií z téhle struktury otevřeně frustrovaná. Ne proto, že by Dodgers vydělávali hodně – ale proto, že pravidla je nutila tvářit se, že vydělávají výrazně méně, než kolik ve skutečnosti inkasují.

Tohle není odvaha. To je jiná startovní čára.

Pro srovnání: lokální TV příjmy jiných klubů (orientačně, ročně): Yankees: ~$143M Phillies: ~$125M Angels: ~$125M Mets: ~$88M Giants: ~$92M

To jsou vysoká čísla – ale ne 300+ milionů. A hlavně: většina těchto příjmů je dnes mnohem citlivější na kolaps regionálních sportovních sítí, renegociace smluv a zásahy MLB.

Dodgers mají: největší lokální TV příjem v MLB dlouhodobě garantovaný cashflow a strukturu, která nebolí revenue sharingem stejným způsobem jako u zbytku ligy

A to je důvod, proč si mohou dovolit to, co ostatní nemohou.

Když se vrátíme k datům:

Dodgers: $752M revenue, $549M payroll + tax → 73 % zpět do týmu
Yankees: podobné revenue, ale necelých 50 % zpět do týmu
Marlins: 27 %
Pirates: 34–35 %

Dodgers nejsou jen největší utráceči. Jsou i největší plátci systému. V roce 2025 zaplatili na luxury tax zhruba 169 milionů dolarů – jen daň, žádný payroll. Pro některé kluby by to byl rozpočet na celý kádr. Pro Dodgers je to náklad podnikání.

A tady se baseball dělí na dvě planety.

Do toho všeho přišel další „bonbon“. Mets po prohře o Tuckera otočili volant a podepsali Bo Bichetta. Ne 3/120, jak se původně šuškalo, ale 3 roky / 126 milionů dolarů, tedy AAV přes 40 milionů ročně, bez odložených plateb, s opt-outy a full no-trade.

Ještě před rokem by málokdo čekal, že právě Bichette dostane kontrakt v téhle cenové hladině. To není náhoda. To je reakce na trh, kde Dodgers nastavují cenu, strukturu i tempo.

A tady se dostáváme k bodu, který je pro ligu možná ještě nepohodlnější. Nízký poměr payroll/revenue totiž není jen problém „chudých“ klubů typu Marlins nebo Pirates.

V posledních letech se do stejného pásma propadly i tradičně bohaté značky. Chicago Cubs a Boston Red Sox patří dlouhodobě mezi nejhodnotnější franšízy v MLB. Přesto se v aktuálních datech pohybují s poměrem investic do kádru okolo 35–42 % příjmů, tedy v oblasti, která se statisticky nebezpečně blíží klubům, na které fanoušci ukazují prstem jako na „neutrácející“.

Tohle je klíčový moment celé debaty. Nejde jen o to, že malé trhy nemohou držet krok s Dodgers. Jde i o to, že některé velké a bohaté kluby se vědomě rozhodly nehrát agresivně, přestože by si to z hlediska příjmů dovolit mohly.

A právě to fanoušky frustruje možná ještě víc než dominance Dodgers – protože tady nejde o strukturální nevýhodu, ale o volbu.

Pokud baseball znamená iluzi, že všichni mají stejnou šanci, Dodgers tu iluzi bourají. Vypadají jako finální boss a zbytek ligy jako side questy.

Pokud ale baseball znamená soutěž, kde vyhrává ten, kdo nejlíp využije pravidla, pak Dodgers nedělají nic nelegálního. Jen hrají tu hru líp než kdokoli jiný – a ještě si ji umí zaplatit.

A jestli někde opravdu hrozí další lockout, nebude to jen kvůli Tuckerovi. Bude to kvůli tomu, že MLB bude muset řešit dvě věci zároveň: jak zbrzdit superkluby, které dokážou platit CBT jako business expense a jak donutit spodní část ligy, aby přestala působit dojmem, že existuje hlavně pro profit, ne pro vítězství.

Dodgers nejsou příčinou všech problémů MLB. Jsou nejviditelnějším důsledkem systému, který tohle umožňuje – a týmem, který ho dokáže využít do posledního detailu.

Článek vychází z kombinace veřejně dostupných finančních odhadů a reportů z MLB médií: Forbes (odhady klubových revenue 2024), Spotrac (payroll a luxury tax / CBT data), Sportico a ESPN (analýzy dopadů CBT a krátkodobých kontraktů), a reportů MLB Players Association k revenue sharing grievance (2018). Kontraktní detaily Kylea Tuckera a Bo Bichetta dle ligových insiderů a beat reporterů.