Marcus StromanEfekt příštího roku
(9. 2. 2015, 17:18:07, přečteno 1788×)

16 let zpětně, během druhého zápasu světové série 1999, odcházel, 24let starý startovní nadhazovač Atlanty Braves Kevin Millwood, v polovině třetí směny se zraněním do šatny. Byl totálně vyčerpaný a díky tomu si i přivodil jeho zranění. V onom roce naházel Kevin o 79 směn více, než v kterémkoliv roce předešlém. Rok na to se vrátil zpět zcela zdravý, ale už to nebyl ten samý nadhazovač, který měl v roce 1999 ERA 2.68. Jeho ERA klesla v průměru o celé dva doběhy na zápas a v roce 2000 si připsal ERA 4.66.

Před nějakým časem jsem objevil reportáž, ve které se reportér ptal Ricka Petersona, tehdejšího trenéra nadhazovačů Oaklandských Athletics, na to, jak zvládá tlak, který na něj doléhá v podobě udržení jeho tří mladých es, Tima Hudsona, Marka Muldera a Barry Zita, ve zdravém stavu. Peterson věřil v tréninkovou disciplínu a že nárůst musí být postupný. Preferoval, aby u mladých nadhazovačů, byl nárust maximálně 25 až 30 směn za rok.

Tato myšlenka se zakládá na fyzickém cvičení, známém jako SAID (Specific Adaption to Imposed Demands) volně přeloženo jako specifická adaptace na dané požadavky. Hlavní myšlenka je založena na tom, že lidské tělo je schopné adaptovat se na stresové podmínky do doby, dokud není překročena hranice, za kterou již dojde ke zranění. Trik je v tom, najít správný bod, ve kterém je cvičení prováděno správně a efektivně. Pokud budou nároky nízké, nikdy nedosáhneme potřebné úrovně zlepšení, naopak pokud budou příliš vysoké, dojde ke zhroucení. Občas je toho na nadhazovače příliš mnoho a pod tlakem k němu dojde k regresi další sezónu. A tento jev se nazývá: „Efekt příštího roku“.

Přes desetiletí každý tým MLB zkoumá, jak stanovit správný maximální limit v počtu směn, které odházejí jejich mladí nadhazovači během sezóny. Každoročně vidíme, že ke konci sezóny mladí zdravý nadhazovači nejsou již nasazováni do zápasů, právě proto, že již překročili daný klubový limit. Nejzářnějším příkladem je Stephen Strasburg z Washingtonu v roce 2012, Jordan Zimmermann v roce 2011, také hráč Nationals, hráč Marlins Jose Fernandez, Jarred Cosart z Astros a hráč Mariners Taijuan Walker, v roce 2013. v roce 2014 to byli například, Drew Smyly, Jacob DeGrom nebo Jesse Hahn.

Andrew Heaney Některé týmy se na základě toho, co předvedli Nationals a Strasburg, naučili, jak prodloužit odpočinek během náročné sezóny, pro mladé nadhazovače. Například Marlins toto předvedli minulý rok s Andrewem Heaneym, oproti předešlému roku, kdy vystavili na konci sezóny natvrdo stopku José Fernandezovi. Miami chtělo po Heaneym, aby v roce 2014 odházel maximálně 170 směn, takže v červnu ho průběžně nenasazovali tolik do zápasů. Heaney zakončil sezóny s 166 odházenými směnami a jeho roční nárůst tak činil 21 směn oproti jeho dosavadnímu kariérnímu maximu z roku 2012, které ovšem obsahovalo i jeho působení v Oklahoma State.

Zajímavostí je, že nadhazovači mladší 25ti let nadhazují mnohem méně směn, v Major League, za posledních devět let. Pro příklad, procento z roku 2005 činí 30.1 procent z celkové počtu směn pro tento rok. Naopak v loňském roce toto procento již činí 25 procent z celkového počtu odházených směn. To znamená o 2 138 odházených směn méně než tomu bylo v roce 2005.

Mladí nadhazovači počítají s větším množství směn, jelikož chtějí co nejvíce hrát. Obvykle se setkáváme se spoustou hráčů kteří svůj příchod do velké ligy často uspěchají a jelikož je teď poptávka po větším množství rezervních nadhazovačů, tak to také otevírá dveře hráčům kteří háží akorát velmi rychle, ale nemají vylepšený druhý nebo třetí nadhoz.

Proč? protože nadhazovači pod 25 let mají míň práce. A to z dvou hlavních důvodů. První je značný nárůst lékařského zákroku „Tommy John surgery“ a druhým je, již zmiňované zavedení limitů odházených směn u mladých nadhazovačů.

V následující tabulce je vidět 14 nadhazovačů mladších 26 let, kteří pravidelně nadhazují v nejvyšší soutěži. Ve třetím sloupečku je vidět celkový počet odházených směn (ve většině případů jde o loňskou sezónu) a zahrnuje to veškeré směny, odházené v kalendářním roce (tzn. Major League, Minor league, Arizona Fall league, college aj.) Ve čtvrtém sloupečku je vidět jejich nárůst v počtu směn oproti jejich kariérnímu maximu. U těchto 14ti nadhazovačů je jejich nárůst minimálně o 30 směn.

Tabulka 1

Můžeme vidět, že je to poměrně velká skupina, ale pozor, musíme mít na paměti, že každý tým má stanovený jiný limit pro své hráče. Pro ukázku, Tampa Bay povoluje svým mladým esům pouze dvaceti procentní nárůst ročně, kdežto třeba Toronto preferuje raději třiceti procentní nárůst.

Pojďme si tedy rozebrat, co vlastně vidíme. Na první pohled se zdá, že Madison Bumgarner (46 2/3 nárust oproti jeho maximu z roku 2012) se zatěžoval více než Daniel Norris (nárůst 40 1/3), jenže pokud tento nárůst převedeme na procenta, zjistíme, že nám vlastně vychází u Bumgarnera (20.1 procent) o polovinu menší zátěž, než u Norrise (44.5 procent).

Tak, nyní se podívejme znovu na stejnou skupinu nadhazovačů, ale tentokrát změníme pořadí a seřadíme hráče podle jejich procentuálního nárůstu a použijeme 30 procent, jako mezní hranici. Jak můžete sami vidět, pouze 5 hráčů překračuje 30 procentní nárůst a jsou v tzn. zóně ohrožení, naopak zbytek je mimo nebezpečí.

Tabulka 2

Tabulka 3

„Prohlásil si, že se zraním a teď vidíš“

Madison Bumgarner Toto řekl Bumgarner loni v prosinci reportérovi, který ho po sezóně 2010 umístil na „Year after effect watch list“, který sleduje právě hráče s vysokým procentem nárůstu odházených směn. Bumgarnerův skok ve věku 21 let, byl o 73 směn a přesto se nezranil. „Já neřekl, že se zraní. Já řekl že se může zranit“ hájil se reportér. Kluby nepoužívají tento limit na směny proto, aby předvídali zranění, ale proto, aby snížili riziko možnosti zranění nebo hráčovi regrese. (Bumgarnerova ERA, ERA+, WHIP a FIP, mírně poklesli v sezóně 2011).

Přiznejme si, že nadhazovači jsou velmi často zranění. Polovina startovních nadhazovačů v nejvyšší soutěži jde minimálně jednou ročně na listinu zraněných hráčů. Směnový limit se snaží předcházet těmto únavovým zraněním.

A jak se vlastně efekt příštího roku projevil vloni? Vstupem do sezóny 2014 bylo označeno 10 nadhazovačů, s vysokým rizikem možnosti zranění, z důvodu jejich velkého nárůstu směn v roce 2013. Sedm z nich zažilo větší regresi a v této sezóně naházeli značně méně směn, než v roce předešlém. Dále sedm z těchto deseti nadhazovačů mělo v této sezóně zdravotní problémy. Celkově z této skupiny ´14 naházeli nadhazovači v průměru o 39 směn méně, než v roce 2013.

V následující tabulce vidíme 10 víše zmiňovaných nadhazovačů, jejich nárůst směn v roce 2013, rozdíl v počtu směn oproti roku 2013 a jejich zdravotní stav v sezóně 2014.

Tabulka 4

Můžeme vidět i v této tabulce Yordano Venturu, který ve věku 22 let měl nárůst směn o 39,9% a ve věku 23 let nárůst o 37,2%. Kansas City Royals patří mezi nejbenevolentnější kluby ve stanovování limitu pro jejich mladé pušky a jejich manažer Ned Yost loni na jaře prohlásil, že Ventura může klidně přidat 30 až 50 směn navrch (tzn. 20-33%) k jeho 150, které naházel v roce 2013. Ventura nakonec přidal směn 58, hlavně díky dlouhé post season, kterou Kansas dovršil až účastí ve Světové sérii.

Nyní se podrobněji podívejme na zbylé čtyři nadhazovače, který pro letošní rok obdrželi varovný červený praporek, jelikož jejich nárůst překonal 30%.

Jesse Hahn

Jesse Hahn, RHP, Oakland Athletics

Toto je dokonalý prototyp moderního mladého nadhazovače a důvod proč nadhazovači pod 25 let hází méně směn. Hahn má již za sebou zákrok Tommy John surgery a se směnovým limitem žije celou dobu. Poté co hrál na stejné škole jako Matt Harvey, Connecticut high school, podstoupil Hahn v roce 2010 tuto operaci. Ve stejném roce, ve kterém si ho v 6 kole draftu vybrali Tampa Bay Rays. V tu chvíli to však byl již hráč univerzitního celku Virginia Tech. Rehabilitace loktu plus zranění nohy způsobilo, že Hahn od roku 2010 do roku 2013 odházel pouze 121 směn celkově.
Loňský rok ho podepsals klub ze San Diega a Padres pro něj stanovili maximální limit 110směn. Hahn začal sezónu v AA lize, kde zpočátku házel 3 až 4 směny a po jeho povolání do Major League, byl dvakrát poslán zpět do AA, aby si odpočinul. Padres Hahna definitivně odstavili 6 září a Hahn zakončil sezónu se 115 odházenými směnami. Hahn odházel velice slušných 14 zápasů za Padres (7-4, 3.07 ERA) a byl vyměněn do Oaklandu Athletics loni v prosinci. Momentálně je jeden z kandidátů pro start v zahajovacím dni nové sezóny. Nicméně bych rozhodně nepočítal s tím, že by letos nastoupil do 32 zápasů a odházel před 200 směn, jeho letošní strop bude okolo 150 směn. Dobrá zpráva pro Hahna je, že po jeho loňském 58% nárůstu, při jeho výšce 198cm a to že mu již bylo 25 let, je velmi malé riziko, že by se zranil právě díky tomuto.

Rubby De La Rosa, RHP, Arizona Diamondbacks

Tři z dvanácti největší směnových nárůstů patří nadhazovačům, kteří působili v Bostonu, a Red Sox také všechny tři vyměnili do jiných klubů. Na základně procentuálního zlepšení, jediný De La Rosa spadá do zóny nebezpečí, protože, a je to tu zase, má za sebou již prodělanou Tommy John surgery. Rubby podstoupil proceduru poté, co vstoupil do nejvyšší souteže v roce 2011, ve 22 letech. Následujících 26 měsíců neodházel skoro nic, tudíž jeho nový klub Arizona, se bude chtít ujistit, že je dostatečně připravený na to, aby se obešel bez směnového omezení.

Daniel Norris

Daniel Norris, LHP, Toronto Blue Jays

Známý dobrodruh, surfař, horolezec a hrdný majitel dodávky Volkswagen z roku 1978, o které nejednou prohlásil, že je jeho druhým domovem. Norris je samozřejmě levoruký nadhazovač, ale není to jen tak ledajaký levák, je to jeden z nejlepších středoškolských nadhazovačů v zemi, předtím než si ho Toronto vybralo jako svojí volbu v druhém kole draftu 2011, museli ho přesvědčit, aby dal přednost profesionální baseballu před sportovním stipendiem na univerzitě v Clemsonu. Avšak tady je vidět, jak moc se profesionální baseball změnil. V jeho prvních dvou letech byl Norrisův průměr, 3.2 odházených směn na zápas. Třicet let zpátky, Greg Maddux, další skvělý středoškolský nadhazovač, který byl draftován hned po střední škole, měl v průměru 7 směn na zápas, v jeho prvních dvou sezónách. Kluby prostě v současné situaci nenechávají hráče, které draftují hned po střední škole nadhazovat tolik co dřív.
Norris vstoupil do Major League loni v září a nikdy za jeho dosavadních 60 profesionálních startů nehodil více jak 7 směn, dokonce v 52 případech z 60 nenadhazoval déle jak 5 směn. Curt Schilling jednou prohlásil, že nadhazovači jsou jako poslušní psi. Dělají to, k čemu je trénujete. A současný trend baseballu trénuje nadhazovače k tomu, aby házeli méně směn.
I přes směnový limit, Norris loni raketově proletěl minor systémem Toronta. Loňskou sezónu započal v A lize, v červnu byl již v AA lize a v srpnu startoval již v AAA lize. A v září již debutoval za Blue Jays. Avšak Norris a Blue Jays oznámili že jeho rychlost nadhozu se značně zpomalila. Týden na to, co skončila sezóna, Norris, který zaznamenal 44% nárust v počtu směn oproti minulému roku, musel podstoupit artroskopickou operaci jeho lokte, kde mu byli odstraněny malé úlomky kostí.

Marcus Stroman, RHP, Toronto Blue Jays
Marcus Stroman, RHP, Toronto Blue Jays
Ano, další Blue Jay, 179cm vysoký, tvrdě házející pravák. V květnu loňského roku strávil nějaký čas v bullpenu Jays, v září pokračoval a za 31 směn si držel slušnou 2.61 ERA. Stroman zaznamenal nárůst 43 směn od předchozí sezóny.

Průměrná známka: 1.19 (21 hodnocení)
Známkovat článek: 1 - výborný / 2 - chvalitebný / 3 - dobrý / 4 - dostatečný / 5 - nedostatečný

Komentáře (1) | Autor: Tomáš Háněl (Angeell) | Kategorie: Analýzy | Arizona Diamondbacks Kansas City Royals Miami Marlins Oakland Athletics San Diego Padres San Francisco Giants Tampa Bay Rays Toronto Blue Jays | Sdílet

©2010-2019 - Redakce