New York Yankees jsou obhajující šampióni a vedou ligu v příjmech a v počtu titulů. Celkem získali 27 vítězství ve Světové sérii a 40krát byli nejlepší tým americké ligy. Tým je natolik úspěšný, že má víc titulů než jakýkoliv jiný americký tým v jakémkoliv sportu. Během historie týmu jím prošlo 44 členů Síně slávy a 16 čísel hráčů bylo navždy vyřazeno.

Tým byl roku 1901 založen v Baltimoru s názvem Orioles, protože v té době New Yorkští Giants měli dostatek vlivu, aby byli v New Yorku jediní. Na začátku roku 1903 se ale podařilo, na konferenci za spolupráci Americké a Národní ligy, získat 15 hlasů z 16 týmů, které odsouhlasily, že se tým přestěhuje do New Yorku. Jediný tým, který byl proti byli Giants.

Přesunem do New Yorku získal tým i nový název a to Highlanders. Název se odkazoval na umístění nového stadiónu Hilltop Park, který se nacházel v Severním Manhattanu ve vyšší nadmořské výšce. Tým přesunem také získal nové majitele. Již od roku 1904 se začalo týmu říkat buď Americans, stejně jako všem ostatním týmům v AL a nebo Yankees či Yanks, protože se to dalo velice dobře použít v novinových titulcích. V roce 1911 shořel stadion Polo Grounds, kde hráli Giants a Highlanders jim umožnili hrát na svém stadionu, tím se vztahy obou týmů zásadně zlepšily. A následně poté, co byl stadión Polo Grounds opraven, tak se tam přestěhovali i Highlanders. Vzhledem ke ztrátě domácího stánku ve vyšší nadmořské výšce a již zažitému používání názvu Yankees se tým roku 1913 oficiálně přejmenovává na New York Yankees.

Okolo roku 1920 se uvolňují vztahy mezi Yankees, Red Sox a White Sox, což umožňuje Yankees navýšit rozpočet a získávat tak lepší hráče při snaze o větší úspěchy. Nejvýraznější posilou je Babe Ruth, jehož výpomoc týmu Yankees se nakonec obrátila proti Bostonu tak, že nezískali titul dalších 86 let jako důsledek úspěchu Yankees a celá tato situace se nazývá právě po Ruthovi jako Bambinovo prokletí. V roce 1921 se Yankees dostali do Světové série, kde byli poražení městským rivalem Giants, na čež bylo Yankees oznámeno, že se po sezoně 1922 mají odstěhovat do vlastních prostor, pryč z Polo Grounds. Ani v roce 1922 se jim nepodařilo Světovou sérii proti Giants vyhrát, ale vše se mělo brzy změnit, jak se blížilo dokončení nového stadionu přímo přes řeku naproti Polo Grounds.

A tak se sezóna roku 1923 již pro Yankees začíná na Yankee Stadium nebo také „Dům, který postavil Ruth“. Byl to první stadión, který měl 3 podlaží a na tu dobu naprosto obrovskou kapacitu 58 000. Babe Ruth stadión řádně pokřtil hned v prvním zápase a zaznamenal HR. Týmu se na stadiónu velice dařilo a tak se po třetí za sebou dostal do Světové série, kde konečně porazil městského rivala Giants. Až do této chvíle byl ikonou a dominantou města tým Giants, ale od tohoto roku se této pozice ujímají Yankees a nakonec tým Giants odchází do San Franciska, ale to předbíháme.

V roce 1927 sestavují Yankees tým známý jako „Řada vrahů“ a mnohými je povážen za nejlepší tým všech dob. Yankees v onom roce vyhrávají rekordních 110 zápasů a prohrávají pouze 44 a Světovou sérii vyhrávají sweepem nad Pittsburgh Pirates. Tým se mohl opírat nejen o rekordních 60 HR Babea Rutha, což je rekord, který vydržel dalších 34 let. Svou první skvělou sezónu měl také Lou Gehrig, když zaznamenal rekord v počtu RBI v jedné sezóně (175). Yankees ve velice podobné sestavě vyhrávají ještě Světovou sérii v roce 1928 a 1932.

Poté co Ruth ukončil svou kariéru, Lou Gehrig měl jedinečnou šanci stát se největší hvězdnou týmu, ale to trvalo v podstatě pouze jeden rok, než do týmu přišel Joe DiMaggio. Tým následně vyhrává 4 Světové série za sebou v letech 1936-39. V roce 1939 se už ale musí obejít bez Lou Gehriga, kterého postihla speciální forma roztroušené sklerózy, později také nazývána jako „Nemoc Lou Gehriga“. Dne 4. července 1939 Yankees vyhlašují Den Lou Gehriga a vyřazují první dres v historii baseballu. Gehrig přednese svojí veleznámou řeč, kde se prohlásí za nejšťastnějšího člověka na zemi. Dva roky poté umírá.
Rok 1941 je často referován jako poslední rok předválečné zlaté éry. Během roku Amerika sleduje dvě strhující události a to hon Teda Williamse z Red Sox za pálkařským průměrem .400 a sérii odpalů v sousledných utkání Joe DiMaggia. Jeho série se nakonec zastavila na 56 zápasech, v kterých dal hit. Tento rekord platí dodnes.

Dva měsíce poté, co Yankees vyhráli Světovou sérii 1941 zaútočí japonci na Pearl Harbour a mnoho hráčů, včetně hvězdného Joe DiMaggia, narukuje do armády. I přesto získávají Yankees Světovou sérii v roce 1943 a po pár hubenějších letech i v roce 1947. Po celkem podařené sezoně roku 1948 je propuštěn trenér Harris a na jeho místo nastupuje Casey Stengel, který doposavad trénoval jen samé slabé týmy. Yankees v posledních dvou zápasech sezóny porazili a předstihli Boston Red Sox, což zažehlo novodobou rivalitu Yanks s BoSox. Následně získávají i titul. S klesající výkonností se blíží i konec kariéry Joe DiMaggia. To se nakonec stane v roce 1951, který je též příchodem hráče přezdívaného „Oklahoma Kid“. Tím hráčem není nikdo jiný, než Mickey Mantle. Ale na další slavnou éru klubu se podíváme až v dalším pokračování historie.