Když Andy Pettitte přišel na tiskovou konferenci, vypadal připraven tak, jako vždy. Ale namísto toho, aby oznámil, že dál bude čelit ligovým pálkařům a rozšířil svých 240 vítězství, rozhodl se ukončit svoji úžasnou kariéru. Sám to okomentoval slovy: „Moje ruka se cítí skvěle a tělo se též cítí skvěle. Vím, že bych dokázal tělo dostat do pozice, jaká je potřeba. Ale bohužel srdce není tam, kde by mělo být.“

Minimálně posledních pět sezón se Andy rozhodoval, jestli pokračovat v úspěšné kariéře, nebo se doma věnovat ženě a svým čtyřem dětem. Pettitte čekal, že se během zimy ozve loket a bolest v něm mu zamezí, aby házel účinné nadhozy. Ale zima se pomalu přehoupává do jara a vše funguje jak má. Pettitte si tak mohl zarazit kšiltovku do čela a házet svoje ostré striky do zóny, zatímco by Yankees postupovali směrem k playoff, kde Andy Pettitte vždy zářil.

„Hrát za Yankees vám dává šanci být s těmi nejlepšími hráči. Byla to zábava,“ prohlásil Pettitte. „A také máte šanci hrát o titul každý rok, což je něco, po čem každý touží. Je to něco speciálního. Musím rodině Steinbrennerů za tuto šanci poděkovat,“ dodal Pettitte. 240 vítězství Andyho Pettitta je 13. nejlepší počin ze strany levorukého nadhazovače vůbec, ale playoff je zcela kruciální pro Andyho kariéru. 19 vítězství, 42 startů a 263 směn jsou čísla, které zatím niko jiný v playoff nezaznamenal a ani jen tak nezaznamená. Když k tomu přidáme druhý největší počet strikeoutů (173), tedy o 26 míň, než má vedoucí John Smoltz a když k tomu připočteme 5 titulů (1996, 1998-2000, 2009), má Andy Pettitte slušně našlápnuto do Síně slávy.

Andy Pettitte byl draftován týmem Yankees v roce 1990 ve 22. kole a až na tři roky v dresu Astros odehrál celou karéru s týmem z New Yorku. Svůj debut zaznamenal v roce 1995 a hned následující rok se stal velkou hvězdou sezóny. 21 vítězství, druhé místo v boji o trofej Cy Younga, nominace do all-star týmu a hlavně titul naznačily, že v Pettittovi se rodí velká hvězda. S dalšími skvělými mladými hráči zažíval zlaté časy v týmu Yankees, a tak až v roce 2004 oblékl jiný dres, než nejúspěšnějšího týmu všech dob. Přestoupil do Houstonu Astros a i zde Andy zářil. V roce 2005 zažil zřejmě druhou nejlepší sezónu v kariéře a Astros dovedl až do Světové série. K tomu, aby to byla nejlepší sezóna v kariéře, už chyběl zřejmě jen ten titul, který Astros i přes skvělou rotaci nezískali. A tak se v roce 2007 vrátil k Yankees. Zde v roce 2009 rozšířil svou sbírku titulů na konečných 5.

Andyho široký repertoár (fastball, cutter, slider, changeup, curveball a sem tam sinker) mu zabezpečil 3 nominace do utkání all-stars, jeden titul MVP finále Americké ligy a mnoho dalších ocenění. Na jeho kariéru ale dopadl i stín obvinění z použití růstových hormonů. Pettitte sám u soudu dvojnásobné použití přiznal. V roce 2002 je užil během léčení zranění, kde mu měly hormony přispět k lepší rekonvalescenci, ale ne k pozvednutí výkonů. Za toto pochybení se Pettitte všem fanouškům omluvil před sezónou 2007.

Po poslední sezóně Andy sdělil Yankees, aby s ním do další sezóny nepočítali, že neví, jestli se vrátí. „Na konci poslední sezóny jsem cítil úbytek touhy dál soutěžit,“ řekl Pettitte. „Určitě v tom byl i vliv mého zranění, kdy jsem dva a půl měsíce nehrál. Ale stále jsem si říkal, že tohle není ten způsob, jak chci skončit.“ okomentoval své rozhodování nadhazovač. Yankees stále udržovali naději, že by se Pettite vrátil stejně jako v minulosti a měli pro něj nachystanou smlouvu na 12 miliónů na rok 2011.

Andy svým odchodem narušil tzv. „Čtyřjádro“, tedy kvarteto hráčů (Pettitte, Jeter, Rivera, Posada), kteří v roce 1995 debutovali za Yankees a zůstali v týmu dodnes. Zůstává nám tedy pouze „Klíčová trojka“ a ta se k odchodu dlouholetého parťáka vyjádřila. Kapitán týmu Derek Jeter řekl: „Bylo potěšením hrát s Andym po takovou dlouhou dobu a Yankees měli velké štěstí, že je Andy reprezentoval na hřišti i mimo něj.“ Dále Jeter dodal: „Ještě mnohem důležitější je, že jsem ho poznal jako osobnost a považuju ho za součást rodiny. Jemu a jeho rodině přeji jen štěstí, protože vím, jak jsou pro Andyho důležití.“

Připojil se k němu i Jorge Posada: „Je mi moc smutno, že už se nebudu potkávat s Andym na hřišti.“ Posada dále dodal: „Byl pro mě mnohem víc, než spoluhráč. Je to jeden z mých nejlepších přátel. Bude mi moc chybět.“ Pettitte byl během 45 minutového zodpovídání otázek velmi emotivní a jeho hlas často přeskakoval. Sám dodal: „Bude mi to moc chybět, jít na hřiště a vědět, že za Vámi stojí Jeet, domlouvat nadhozy se Sadem a následně se spolehnout, že vždy přijde Mariano a zápas pro Vás zavře.“ A pokračoval: „Oni jsou jedním z hlavních důvodů, proč jsem byl tak úspěšný. Znamenají pro mě opravdu moc.“

Andy Pettitte už má plány, co bude nyní dělat. Bude trénovat tým svého syna, po večerech sledovat v televizi Yankees a posílat zprávy z mobilu svým spoluhráčům, co mají zlepšit. A nám nezbývá než mu popřát klidný zbytek života a začít špekulovat, jestli někdo překoná jeho statistiky z playoff. A také, jestli to bude stačit na vstup do Síně slávy.

Tzv. „Čtyřjádro“ pohromadě (zleva Posada, Rivera, Jeter a Pettitte)