New York Yankees

Historie klubu

Vítězství ve Světové sérii:27 (1923, 1927, 1928, 1932, 1936, 1937, 1938, 1939, 1941, 1943, 1947, 1949, 1950, 1951, 1952, 1953, 1956, 1958, 1961, 1962, 1977, 1978, 1996, 1998, 1999, 2000, 2009)
Vývoj názvů:1901-1902 Baltimore Orioles, 1903-1912 New York Highlanders, od 1913 New York Yankees
Vyřazená čísla:1 - Billy Martin, 3 - Babe Ruth, 4 - Lou Gehrig, 5 - Joe DiMaggio, 7 - Mickey Mantle, 8 - Bill Dickey, 8 - Yogi Berra, 9 - Roger Maris, 10 - Phil Rizzuto, 15 - Thurman Munson, 16 - Whitey Ford, 23 - Don Mattingly, 32 - Elston Howard, 37 - Casey Stengel, 42 - Jackie Robinson, 44 - Reggie Jackson, 49 - Ron Guidry

Historie

New York Yankees jsou obhajující šampióni a vedou ligu v příjmech a v počtu titulů. Celkem získali 27 vítězství ve Světové sérii a 40krát byli nejlepší tým americké ligy. Tým je natolik úspěšný, že má víc titulů než jakýkoliv jiný americký tým v jakémkoliv sportu. Během historie týmu jím prošlo 44 členů Síně slávy a 16 čísel hráčů bylo navždy vyřazeno.

Počátky týmu
Tým byl roku 1901 založen v Baltimoru s názvem Orioles, protože v té době New Yorkští Giants měli dostatek vlivu, aby byli v New Yorku jediní. Na začátku roku 1903 se ale podařilo, na konferenci za spolupráci Americké a Národní ligy, získat 15 hlasů z 16 týmů, které odsouhlasily, že se tým přestěhuje do New Yorku. Jediný tým, který byl proti byli Giants.

Přesunem do New Yorku získal tým i nový název a to Highlanders. Název se odkazoval na umístění nového stadiónu Hilltop Park, který se nacházel v Severním Manhattanu ve vyšší nadmořské výšce. Tým přesunem také získal nové majitele. Již od roku 1904 se začalo týmu říkat buď Americans, stejně jako všem ostatním týmům v AL a nebo Yankees či Yanks, protože se to dalo velice dobře použít v novinových titulcích. V roce 1911 shořel stadion Polo Grounds, kde hráli Giants a Highlanders jim umožnili hrát na svém stadionu, tím se vztahy obou týmů zásadně zlepšily. A následně poté, co byl stadión Polo Grounds opraven, tak se tam přestěhovali i Highlanders. Vzhledem ke ztrátě domácího stánku ve vyšší nadmořské výšce a již zažitému používání názvu Yankees se tým roku 1913 oficiálně přejmenovává na New York Yankees.

Éra Babea Rutha
Okolo roku 1920 se uvolňují vztahy mezi Yankees, Red Sox a White Sox, což umožňuje Yankees navýšit rozpočet a získávat tak lepší hráče při snaze o větší úspěchy. Nejvýraznější posilou je Babe Ruth, jehož výpomoc týmu Yankees se nakonec obrátila proti Bostonu tak, že nezískali titul dalších 86 let jako důsledek úspěchu Yankees a celá tato situace se nazývá právě po Ruthovi jako Bambinovo prokletí. V roce 1921 se Yankees dostali do Světové série, kde byli poražení městským rivalem Giants, na čež bylo Yankees oznámeno, že se po sezoně 1922 mají odstěhovat do vlastních prostor, pryč z Polo Grounds. Ani v roce 1922 se jim nepodařilo Světovou sérii proti Giants vyhrát, ale vše se mělo brzy změnit, jak se blížilo dokončení nového stadionu přímo přes řeku naproti Polo Grounds.

A tak se sezóna roku 1923 již pro Yankees začíná na Yankee Stadium nebo také „Dům, který postavil Ruth“. Byl to první stadión, který měl 3 podlaží a na tu dobu naprosto obrovskou kapacitu 58 000. Babe Ruth stadión řádně pokřtil hned v prvním zápase a zaznamenal HR. Týmu se na stadiónu velice dařilo a tak se po třetí za sebou dostal do Světové série, kde konečně porazil městského rivala Giants. Až do této chvíle byl ikonou a dominantou města tým Giants, ale od tohoto roku se této pozice ujímají Yankees a nakonec tým Giants odchází do San Franciska, ale to předbíháme.

V roce 1927 sestavují Yankees tým známý jako „Řada vrahů“ a mnohými je povážen za nejlepší tým všech dob. Yankees v onom roce vyhrávají rekordních 110 zápasů a prohrávají pouze 44 a Světovou sérii vyhrávají sweepem nad Pittsburgh Pirates. Tým se mohl opírat nejen o rekordních 60 HR Babea Rutha, což je rekord, který vydržel dalších 34 let. Svou první skvělou sezónu měl také Lou Gehrig, když zaznamenal rekord v počtu RBI v jedné sezóně (175). Yankees ve velice podobné sestavě vyhrávají ještě Světovou sérii v roce 1928 a 1932.

Kodrcavý Joe
Poté co Ruth ukončil svou kariéru, Lou Gehrig měl jedinečnou šanci stát se největší hvězdnou týmu, ale to trvalo v podstatě pouze jeden rok, než do týmu přišel Joe DiMaggio. Tým následně vyhrává 4 Světové série za sebou v letech 1936-39. V roce 1939 se už ale musí obejít bez Lou Gehriga, kterého postihla speciální forma roztroušené sklerózy, později také nazývána jako „Nemoc Lou Gehriga“. Dne 4. července 1939 Yankees vyhlašují Den Lou Gehriga a vyřazují první dres v historii baseballu. Gehrig přednese svojí veleznámou řeč, kde se prohlásí za nejšťastnějšího člověka na zemi. Dva roky poté umírá.
Rok 1941 je často referován jako poslední rok předválečné zlaté éry. Během roku Amerika sleduje dvě strhující události a to hon Teda Williamse z Red Sox za pálkařským průměrem .400 a sérii odpalů v sousledných utkání Joe DiMaggia. Jeho série se nakonec zastavila na 56 zápasech, v kterých dal hit. Tento rekord platí dodnes.

Dva měsíce poté, co Yankees vyhráli Světovou sérii 1941 zaútočí japonci na Pearl Harbour a mnoho hráčů, včetně hvězdného Joe DiMaggia, narukuje do armády. I přesto získávají Yankees Světovou sérii v roce 1943 a po pár hubenějších letech i v roce 1947. Po celkem podařené sezoně roku 1948 je propuštěn trenér Harris a na jeho místo nastupuje Casey Stengel, který doposavad trénoval jen samé slabé týmy. Yankees v posledních dvou zápasech sezóny porazili a předstihli Boston Red Sox, což zažehlo novodobou rivalitu Yanks s BoSox. Následně získávají i titul. S klesající výkonností se blíží i konec kariéry Joe DiMaggia. To se nakonec stane v roce 1951, který je též příchodem hráče přezdívaného „Oklahoma Kid“. Tím hráčem není nikdo jiný, než Mickey Mantle.

Stenglovo mužstvo během padesátek
Yankees vyhrávají mezi roky 1949-1953 5 po sobě jdoucích Světových sérii, což je doposavad rekord. Tým obsahující hvězdy jako střední polař Mickey Mantle, nadhazovač Whitey Ford a chytač Yogi Berra získal pod Stenglovo vedením za 12 let 10 titulů nejlepšího týmu Americké ligy a 7 vítězství ve Světové sérii.

V roce 1954 tým vyhrál přes 100 zápasů a přesto byl vítězem americké ligy Cleveland, který vyhrál rekordních 111 zápasů. V roce 1955 poprvé prohrávají Yankees s Dodgers ve Světové sérii poté, co je pětkrát předtím porazili. Následující rok se ale tým vrací o to silnější a Don Larsen jako jediný v historii Světové série háže „Čistou hru“.

V roce 1957 Yankees prohrávají ve finále s Milwaukee Braves a po této sezóně opouští New York nejen New York Giants, ale i Brooklyn Dodgers. Oba týmy si to zamířili napříč Amerikou do Californie. Yankees tak zůstávají jediným týmem ve městě, který hraje MLB. V roce 1958 se Yankees podaří odplata proti týmu Braves a vyhrávají svůj další titul. Během tohoto desetiletí Yankees získali 6 titulů a o to se pokusí i s nově získanou posilou Rogerem Marisem v následujícím desetiletí.

M&M Boys
Po dlouhou dobu byl tým Kansas City Athletics něco jako farma týmu Yankees. Díky speciálním vztahům zde Yankees získávali mladé talenty za peníze a stárnoucí veterány. Tato éra skončila prodejem týmu a změnou vlastníků po dlouhých 20-ti letech. Ale ještě předtím stačil do Yankees přijít vnější polař Roger Maris. V roce 1960 Maris vedl ligu v sluggingu, stažených dobězích a vícemetrových odpalech. Skončil druhý za Mantlem v homerunech a celkovém počtu dosažených met. Následně získal i „Zlatou rukavici“ což mu dopomohlo k trofeji pro nejužitečnějšího hráče americké ligy.

Rok 1961 je jeden z nejznámějších v historii Yankees. Mantle i Maris sázeli jeden homerun za druhým a vstoupili do historie jako M&M Boys. Během sezóny byl Mantlem zdravotními problémy donucen vynechat pár zápasu a z honby za rekordem nakonec vypadl. Maris pokračoval a nakonec v posledním zápase sezóny překonal 60 homerunů Babe Rutha a zaznamenal jich 61. Komisionář ligy Ford Frick, který psal pro Rutha články jeho jméno, což bylo objeveno později, prohlásil, že díky 162 zápasovému rozpisu budou vedeny rekordy dva, neboť Ruth hrál jen 154 zápasů. Rekord Rogera Marise vydržel až do roku 1998, kdy ho překonal Mark McGwire, ale pořád drží rekord pro Americkou ligu. Yankees rok nakonec zakončili dalším titulem.

V roce 1962 se zásadně mění situace v New Yorku, kdy v nedaleké čtvrti Queens vzniká tým Mets. Mets během první sezóny prohrávají rekordních 120 zápasů, zatímco Yankees vyhrávají další titul. V roce 1963 prohrávají finále ligy sweepem od Los Angeles Dodgers. Stárnoucí Yankees přebírá Yogi Berra, který akorát ukončil kariéru a Yankees se zúčastní páté po sobě jdoucí Světové série, ale opět prohrávají , tentokrát s Cardinals a je to až do roku 1976 poslední Světová série, které se účastnili.

Noví majitelé a éra úpadku
Po roce 1964 televizní společnost CBS kupuje 80 % týmu za 11.2 miliónu dolarů. S novými vlastníky začal tým ztrácet svou výkonnost. Faktem se stává druhé místo v divizi po 40 letech, tedy roku 1965. Vše ještě zhoršuje zavedení draftu amatérských hráčů, což znamená, že si již Yankees nemůžou koupit jakéhokoliv hráče chtějí. V roce 1966 končí Yankees poslední ve východní divizi americké ligy, což se nestalo do roku 1912. V roce 1967 skončí v divizi předposlední a až na pár záchvěvů se týmu nezačne dařit až do roku 1974. Jsou jmenovány různé důvody, ale jediným a hlavním důvodem je neschopnost nahradit stárnoucí hvězdy, jak se dařilo předchozích pět desetiletí. Topping a Webb, kteří tým vlastnili 20 let , pouze pětkrát nedosáhli na Světovou sérii a v těch patnácti ostatních měl tým bilanci 10-5. Pod CBS jako majitelem se tým do Světové série nikdy nedostal.

Během tohoto období taky došlo k odchodu dvou hlasatelů. Nejdřív byl po roce 1964 vyhozen „Hlas Yankees“ Mel Allen. Zřejmě i proto, že dlouhodobý sponzor vysílání utahoval kohoutky. Dva roky na to byl odejit Red Barber. Někteří říkali, že také proto, že poukazoval na trapnou návštěvnost, když na stadiónu pro 67 000 diváků se na Chicago White Sox přišlo podívat jen 413 diváků.

Bronx Zoo
Skupina investorů vedená clevelandským stavitelem lodí Georgem Steinbrennerem zakoupila tým na začátku roku 1973. Během roku vyplatil všechny své společníky a stal se jediným majitelem týmu. Jedním z hlavních cílu pro Steinbrennera byla rekonstrukce stadiónu, který od roku 1960 postupně stárl. Původně navržená rekonstrukce dle CBS, ale nebyla možná. A to proto, že tým během ní někde potřeboval hrát a Mets nechtěli svůj Shea Stadión dát k dispozici. Byl tedy navrhnut nový stadión v Meadowlands, tedy přes řeku. Nakonec do hry vstoupil v roce 1972 starosta New Yorku John Lindsay a město koupilo stadión a začalo s dvouletou renovací. Díky tomu, že město vlastnilo i domácí stánek Mets, tak měli Yankees během rekonstrukce kde hrát. Rekonstrukce zmodernizovala vzhled stadiónu a upravila místa k sezení.

Po sezóně 1974 uskutečnil Steinbrenner přestup, který začal moderní věk volných hráčů. Z Oaklandu získal hvězdného Jamese „Catfish“ Huntera, který se tímto podpisem stal nejdražším nadhazovačem vůbec. V polovině roku 1975 získal Steinbrenner do týmu Billyho Martina jako manažera. V roce 1976 se Yankees po dlouhé době vrátili do Světové série, ale zde byli smeteni známou „ Velkou červenou mašinou“ ze Cincinnati.

Po sezóně 1976 Steinbrenner získal do týmu hvězdu z Oaklandu Reggieho Jacksona. Během jarní přípravy si Jackson znepřátelil spoluhráče svými výroky o kapitánovi Munsonovi. Také neměl nejlepší vztah s trenérem Martinem, který dříve trénoval Tigers a ti byli vyřazeni v roce 1972 z playoff právě Jacksonovými Athletics. Jackson, Martin a Steinbrenner měli neustálé spory. Martin bude vyhozen a přijmut celkem pětkrát během následujících třinácti let. Tyto konflikty v kombinaci s neurvalými fanoušky Yankees pozdních 70. let a nehostinným prostředím Bronxu, daly vzniknout jménu Bronx Zoo, který se používal jak pro stadión, tak pro celou organizaci. I přes roztržky Jackson zářil ve Světové sérii roku 1977. Zaznamenal 3 homeruny v jednou zápase a v součtu 4 homeruny ze 4 po sobě následujících nadhozů od 4různých nadhazovačů. Jackson díky tomuto skvělému výkonu získal titul MVP Světové série a také přezdívku „Mr. October“.

V druhé polovině 70. let byl souboj o vítězství v divizi mezi Red Sox a Yankees vždy velmi těsný. V padesátých a začátku šedesátých let jasně dominovali Yankees. Během pozdních šedesátých a začátku sedmdesátých let vedl Boston celou ligu a Yankees se museli spokojit s druhým místem.

14. července 1978 měli Yankees ztrátu na Boston 14,5 vítězství. Yankees se ale vydali na dlouho vítěznou šňůru. Když se na začátku září utkali v klíčové čtyř zápasové sérii s Bostonem, měli ztrátu jen 4 vítězství. To co následovalo v sérii je známo jako „Bostonský masakr“ a Yankees smetli Red Sox výsledky 15–3, 13–2, 7–0 a 7–4. Třetí zápas, byl shutout hozený „Louisianským bleskem“ Ronem Guidrym, který vedl ligu s devíti shutouty, bilancí 25-3 a 1.74 ERA. Guidry zakončil sezónu s 248 strikeouty, ale nadhazovač Angels Nolan Ryan jich zaznamenal 260 a připravil tak Guidryho o tzv. Triple Crown, tedy vítězství ve třech hlavních kategoriích (vítězství, ERA a strikeouty). Yankees nakonec získali vítězství v divizi v rozhodujícím 163. zápase sezóny.

Ve finále AL Yankees potřetí za sebou vyřadili Athletics a ve Světové sérii se opět utkali s Dodgers. Po prvních dvou prohrách v Los Angeles vyhráli doma všechny tři zápasy a následně i šestý zápas na hřišti Dodgers. Tento titul byl již dvaadvacátý.

Během sezóny 1979 se v týmu vyskytly určité změny. Dřívější vítěz trofeje Cy Young closer Sparky Lyle byl vyměněn do Texasu Rangers za skupinu hráčů, mezi nimi byl i Dave Righetti. Z Dodgers přišel Tommy John (ano, ten Tommy John, co jako první podstoupil revoluční chirurgický zákrok a ten je po něm pojmenován). Luis Tiant přišel z nenáviděných Red Sox, aby vylepšil rotaci a během sezóny byl nahrazen trenér Bob Lemon Billy Martinem.

70. léta neskončili pro Yankees šťastně. 2. srpna 1979 zemřel kapitán Yankees Thurman Munson. Munson zemřel ve svém soukromém tryskovém letadle při tréninku přistání. Čtyři dny na to letěl celý tým na pohřeb do Cantonu v Ohiu, i přesto, že později téhož dne hráli s Athletics. Trenér Martin prohlásil, že pohřeb je mnohem důležitější a nestará se o to, jestli se včas vrátí. Bobby Murcer, blízký Munsonův přítel, byl vybrán, aby na pohřbu pronesl projev. V následném celonárodně vysílaném a emotivním zápase používal Murcer Munsovo pálku a zaznamenal všech 5 bodů v dramatickém vítězství 5-4. Výstroj Thurmana Munsona visela jako smutná vzpomínka na kamaráda ve skřínce nejen před tímto zápasem, ale i mnoho dalších, než byla přesunuta do Síně slávy. Číslo 15, které Munson používal, bylo vyřazeno.

Sezóna 1980 přinesla další změny do týmu Yankees. Martin byl opět vyhozen a na jeho místo přišel Dick Howser. Chris Chambliss byl vyměněn do Toronta za chytače Ricka Ceroneho. Díky Howserovo nátuře nedělat žádné bláznovství , Reggie Jackson dosáhl pálkařského průměru .300 poprvé a naposledy v kariéře a k tomu přidal 41 homerunů. V hlasování o nejužitečnějšího hráče skončil druhý za Georgem Brettem z Kansasu. Yankees vyhráli 103 zápasů a divizi s náskokem tří vítězství před Orioles, ale ve finále Americké ligy byli smeteni Kansasem.

Po sezóně podepsali Yankees na 10 let Davida Winfielda. Yankees vyhodili Howsera a jeho místo přebral Gene Michael. Pod vedením Michaela Yankees vedli svou divizi, dokud nepřišla stávka v červnu 1981. V druhé půlce sezóny se nedařilo Yankees pod vedením Boba Lemona, který nahradil Michaela. Díky rozdělené sezóně se v playoff Yankees utkali s vítězem druhé půlky sezóny Milwaukee Brewers. Poté co je vyřadili v pěti zápasech se utkali s Athletics pod vedením Billyho Martina. Na ty stačili jen tři zápasy a tým byl opět ve Světové sérii. Zde Yankees v prvních dvou zápasech porazili Dodgers, ale následně prohráli čtyři zápasy v řadě a Dodgers si tak připsali první titul od roku 1965.

Obtíže - Mattinglyho éra
Následně po prohře s Dodgers ve Světové sérii 1981 měli Yankees nejdelší období bez playoff od roku 1921. Yankees let osmdesátých, vedeni hvězdným prvometařem Donem Mattinglym, měli nejvíce výher ze všech týmů, ale titul nezískali žádný. Tým měl výkonnou ofenzívu, kde s Mattinglym hráli Dave Winfield, Rickey Henderson, Mike Pagliarulo, Steve Sax a Jesse Barfield. Bohužel na kopci to bylo výrazně slabší. V roce 1985 dosáhl Ron Guidry bilance 22-6, ale problémy s rukou měly za následek pokles výkonnosti v následujících třech letech.

Tým byl blízko k vítězství divize v letech 1985 a 1986, ale nakonec z toho byla jen druhá místa. V roce 1987 skončil tým v divizi čtvrtý a rok nato dokonce poslední, i když obě sezóny byl po půlce na prvním místě. I přes neschopnost vyhrát titul a chybějící účasti v playoff měli Yankees nejlepší bilanci z týmů během osmdesátých let. Mezi lety 1989-1992 měli zápornou bilanci a v roce 1990 dokonce skončili jako poslední v Americké lize, což se nestalo od roku 1966.

1. července roku 1990 se stal nadhazovač Andy Hawkins prvním v historii Yankees, kdo odházel zápas bez zaznamenaného odpalu a přesto prohrál. Po erroru třetího metaře, dvou metách zdarma a dalším erroru zaznamenal soupeř 4 body a prohra 4-0 znamenala největší rozdíl ve skóre v zápase, kde vítěz nedal jediný odpal.

Slabé výsledky let osmdesátých a začátku devadesátých se ale měly brzy změnit. Steinbrenner si najal Howarda Spiru, aby odhalil určité informace a tím poškodil Davea Winfielda. Fay Vincent, komisionář ligy, suspendoval Steinbrennera ze dne na den a ten se nesměl věnovat každodennímu řízení klubu. Tato změna umožnila vedení klubu začít pracovat na vlastních talentech a ne jen kupovat předražené hráče, ze kterých bylo pramálo užitku. Tým rozvinul řádně svůj systém farem a vzešli z něj takoví hráč jako Bernie Williams, Derek Jeter, Andy Pettite, Mariano Rivera a Jorge Posada. První úspěch přišel v roce 1994, kdy měli Yankees nejlepší bilanci v Americké lize, ale stávka sezónu ukončila a zhatila tak nejlepší šanci Mattinglymu na Světovou sérii.

Nová dynastie: Joe Torre a Derek Jeter
Po sezóně 1995 nahradil Showaltera Joe Torre. Torre měl pouze průměrnou kariéru jako trenér v Národní lize a rozhodnutí bylo zpočátku zesměšňováno. Ale jeho klidná nátura se ukázala jako vyhovující a Torre vydržel na pozici trenéra pod Steinbrennerovým vlastnictvím ze všech nejdéle.

Rok 1996 byl svědkem vzestupu tří hráčů, kteří budou tvořit jádro týmu do budoucna. Nováček Derek Jeter, nováček Jorge Posada a druhým rokem hrající pozici setupu Mariano Rivera, který se v roce 1997 stává closerem. Za pomoci těchto mladých hráčů vyhrávají Yankees po patnácti letech divizní titul. V playoff nejdříve vyřazují Texas Rangers, následně Baltimore Orioles a ve finále otáčejí nepříznivý vývoj, poráží obhajující šampiony z Atlanty a po osmnácti letech získávají titul. Další rok vypadávají v prvním kole playoff s Indiány a pozice generálního manažera se ujímá Brian Cashman.

Yankees roku 1998 jsou široce známy jako jeden z nejlepších týmů baseballové historie. 114 vítězství během základní části bylo rekordem Americké ligy. A v kombinaci se zápasy playoff se rekordem celé MLB stalo 125 vítězství. Yankees ten rok vyhráli Světovou sérii nad San Diegem Padres. Během roku 1998 hodil za Yankees čistou hru David Wells a v roce 1999 se to podařilo napodobit Davidu Coneovi. Yankees následně vyhrávají i Světové série 1999 a 2000.

V roce 2001 porážejí Yankees v playoff Athletics a Mariners, ale ve Světové sérii podléhají Arizoně Diamondbacks poté, co se Riverovi nepodaří zavřít devátou směnu sedmého zápasu. V roce 2002 mají Yankees opět nejlepší bilanci v celé AL a to 103-58 a sezóna byla vyšperkovaná výkonem druhometaře Soriana, který jako první druhometař v historii zaznamenal v sezóně 30 homerunů a 30 ukradených met. Bohužel Yankees vypadávají hned v prvním kole playoff s pozdějšími vítězi Angels.

V roce 2003 mají Yankees nejlepší bilanci v celé MLB (101-61) zvýrazněnou Clemensovým třístým vítězstvím a 4000. strikeoutem. V druhém kole playoff se v dramatické sedmi zápasové sérii utkávají s Red Sox a série je specifická incidentem ve třetím zápase, kdy se oba týmy popraly a také sérii ukončujícím walkoff homerunem Aarona Boona v 11. směně 7. zápasu.

V roce 2004 přichází do Yankees Alex Rodriguez jako nejdražší hráč v historii a přeučuje se hrát třetí metu, aby Derek Jeter mohl zůstat na spojce. V druhém kole playoff se Yankees opět setkávají s Bostonem a bohužel se stávají prvním týmem v historii baseballu, který prohrává sérii ve které vedl 3-0. V roce 2005 se Alex Rodriguez stává Nejužitečnějším hráčem Americké ligy. Yankees opět vyhrávají divizi, ale v playoff vypadávají hned v prvním kole. Sezóna 2006 byla zvýrazněna druhým bostonským masakrem, kdy Yankees vyhráli pět zápasů v řadě na Fenway Parku se skóre 49-26. Navzdory devíti vítězstvím v divizi v řadě, vypadávají Yankees opět v prvním kole playoff.

Vypadnutí z playoff bylo ještě zhoršeno tragickým úmrtím Coryho Lidla, který se svým letadlem narazil do výškové budovy. Přesně 18. června 2007 Yankees pokládají základní kámen nového stadiónu. Během sezóny končí jejich šňůra devíti divizních titulů v řadě, ale díky „Divoké kartě“ se do playoff dostávají, ale opět končí v prvním kole. Následně Joe Torre odmítá zkrácený kontrakt a odchází zpět do Národní ligy k týmu Los Angeles Dodgers.

Nový trenér, nový stadión
Sezóna 2008 byla poslední, která se hrála na původním stadiónu. Z toho důvodu a jako pocta tomuto chrámu sportu se zde konal každoroční all-star zápas. Po posledním zápase pronesl kapitán týmu proslov k fanouškům, poděkoval jim za dlouholetou podporu a pobídl je, aby si vzpomínky z tohoto stadiónu přenesli na nový a přidali k nim nové. Sezóna pod novým trenérem Joem Girardim, ale nebyla úspěšná. Spousta zranění nakonec vedlo k tomu, že tým po čtrnácti letech chyběl v playoff. Po sezóně se Yankees rozhodli k větším nákupům a do týmu přišli Sabathia, Teixeira a Burnett.

Sezóna 2009 byla oproti předchozí jako nebe a dudy. Yankees vyhráli divizi s náskokem osmi vítězstvími na Red Sox a v prvním kole se utkali s Twins. Ty se jim podařilo sméct a v druhém kole se utkali s Los Angeles Angels, tedy týmem, který je dvakrát vyřadil v posledních sedmi letech. Ale ne tentokrát, Yankees vyhrávají sérii 4-2 a stejným poměrem si poradili ve Světové sérii i s Philadelphií Phillies. Yankees tak získali svůj 27. titul.

Poslední významné momenty z právě probíhající sezóny jsou bohužel dvě úmrtí. Dlouholetý hlasatel Bob Sheppard zemřel ve věku 99 let přesně 11. července 2010. Dva dny na to ho následoval muž, který za 37 let svého vlastnictví udělal z Yankees firmu v hodnotě přes miliardu amerických dolarů. George M. Steinbrenner drží rekord v nejdelším vlastnictví jakéhokoliv klubu v MLB.

©2010-2024 - Redakce